Albrecht Dürer v Benátkách a v Praze
Dub 30, 2019Dějiny, Malířství, Slavné osobnosti, umění0 komentářů
Vlastní portrét Albrechta Dürera z roku, 1498 (Galerie Prado Madrid)
Albrecht Dürer se do Benátek vydal dvakrát v roce 1495 a 1505 a pokaždé to byla morová epidemie, která ho přinutila opustit Norimberk O jeho prvním pobytu je toho známo málo, v jeho skicáři jsou studie orientálních oděvů, portrét vznešené Benátčanky v přepychovém oděvu a s drahocennými šperky, na trhu ho zaujal obrovský humr a krab.
Vznešená Benátčanka
V roce 1505 v Norimberku vypukl ještě krutější mor, kdo mohl snažil se uniknout nákaze a opustit město, i přitel a velký mecenáš Dürera Willibald Pirckheimer, díky jehož štědrosti i Dürer mohl podniknout druhou cestu do Benátek. W. Pirckheimer pocházel ze starého patricijského rodu, byl členem městské norimberské rady, vzdělaný humanista, který studoval v Padově a uvedl Dürera do okruhu svých přátel. Díky korespondenci s W. Pirckheimerem a přáteli je o druhém pobytu Dürera známo mnohem více.
U Rialta našel zázemí u členů početné německé obce, ubytování v hostinci Petra Pandera.
Plán Benátek Jacopo de Barbari z roku 1500 (dřevoryt v Museu Correr na Nám. Sv. Marka)
Již za prvního pobytu se seznámil s Antonem Kolbem, obchodníkem s látkami a vynalézavým podnikatelem, který v roce 1500 vydal plán Benátek z ptačí perspektivy. Ten potom visel v obchodních domech celé Evropy. Až doposud se u mostu Rialto na Canal Grande nachází obrovská budova z roku 1508 – Fontego dei Tedeschi – obchodní dům-sklad kupců nejen z Německa, ale všech zemí pod vládou císaře.
Fontego dei Tedeschi – obchodní dům kupců z německé oblasti u mostu Rialto
A od německých kupců dostal Dürer zakázku na obraz pro jejich oltář v kostele Svatého Bartoloměje, nedaleko od jejich Fontega. Námětem obrazu byla Růžencová slavnost (kostel byl i sídlem bratrstva) a sjednaná odměna 100 dukátů.
Růžencová slavnost
Obraz znázornuje ideální shromáždění Růžencového bratrstva – uprostřed Madona, nad jejím trůnem drahocenná koruna, kolem andílci rozdávají věnce z růží.
Po stranách trůnu světské a církevní stavy – napravo císař Maximilián, kterému Madona nasazuje věnec, nalevo papež Julius II. dostává věnec od Sv. Dominika, zakladatele bratrstva, za papežem benátský humanista, rafinovaný sběratel a znalec umění kardinál D. Grimani.
Napravo v pozadí se opírá o strom autor obrazu, drží v ruce list se svým podpisem.
Identifikace ostatních představitelů je nejistá, snad jsou to portéty Jakuba a Ulricha Fuggerových, bohatých bankéřů z Augsburku, od kterých obdržel Dürer zakázku, starší muž s kružidlem v ruce mistr Jeroným, který se po požáru podílel na stavbě nového Fontega.
Obraz, jeho zářivé barvy a slavnostní atmosféra vzbudily všeobecný obdiv a to i u místních malířů, kteří Dürerovi moc přátelsky nakloněni nebyli. I dože Loredan nešetřil chválou.
Portrét Dožete Leonardo Loredan od Giovanni Bellini
Jelikož se Dürer s prací opozdil, jeho odměna byla snížena na 85 dukátů.
Císař Rudolf II
Roku 1606 němečtí kupci prodali obraz vášnivému sběrateli, císaři Rudolfovi II. za 900 dukátů. Na výslovný příkaz císaře byl obraz zabalen do bavlny, koberců a voskovaného plátna a čtyři silní muži ho nesli až do Prahy. Tam se stal obraz skvostem jeho sbírky,která podle zprávy benátského vyslance Girolama Soranzo sestávala z 3000 obrazů.
Obraz nebyl v dobrém stavu, vlhké podnebí Benátek mu neprospělo.
Konec slavné sbírky začal hned po smrti Rudolfa v roce 1612. Klenotnice plná zlata, stříbra e klenotů připadla králi Matyášovi, obrazy a umělecká díla byly převezeny do Vídně a také rozprodány. Ještě horší ránu zasadilo sbírce švédské vojsko, které roku 1648 vyplenilo Malou Stranu a obsadilo Hrad. Kořist byla obrovská a putovala do Svedska.
Dürerův obraz ale zanechali. Byl ve velmi špatném stavu, již několikrát restaurován, střední část chyběla úplně. V 19. století ho nizozemský malíř J. Grus domaloval a přemaloval a poté z obrazu zmizel zajímavý detail. V originále, na kusu bílého plátna na klíně Madony Dürer namaloval mouchu. Tak věrohodně, že měla vzbudit dojem, že na obraze skutečně sedí. V kopii ve Vídni v Kunsthistorisches Museum je ji vidět.
Roku 1782 byla uspořádaná dražba zbylých děl ze sbírky. Obrazy slavných malířů a cenné umělecké předměty byly vydraženy za pár krejcarů a Růžencová slavnost za jeden zlatý. Zbytek skončil na smetišti. A to byl konec Rudolfovy slavné Kunstkomory.
Od roku 1935 je obraz ve státním majetku a vystaven v obrazové galerii v Praze.
Veronica Polacek
BestVeniceGuides
ver.polacek@gmail.com
Risultati
PRO VYŽÁDÁNÍ INFORMACÍ ZADEJTE SVÉ ÚDAJE
Tutti i campi sono obbligatori. Per proseguire è necessario selezionare almeno una guida.
Translations:
Čeština